VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

              

Od konfrontace k sounáležitosti

Jan Klimeš

ffffffffffPředpokládáme-li, že se světová populace dělí na kreacionisty a darwinisty, jinak řečeno na ty, kteří věří na stvoření a na život věčný a na ty, kteří věří na vývoj, pak je třeba vycházet z toho, že toto dělení populace bylo, je a zřejmě bude (i když čas je zcela na straně těch, kteří věří na tvůrčí sílu energie – hmoty, nikoliv na existenci stvořitele, ať už ho nazveme Bohem či jinak).

ffffffffffProto jsem přesvědčen, že vztah mezi těmito dá se říci protiklady by neměl být konfrontační, ale měl by směřovat k sounáležitosti, i když nikoliv k sounáležitosti světonázorové, ale především k sounáležitosti lidské: člověčí. Vždyť všichni jsme především lidé, kteří mají právo, v co věřit chtějí anebo nechtějí.

ffffffffffChtěl bych v této souvislosti říci, že je chybou dělit populaci na věřící a nevěřící: vždyť věřící jsme vlastně všichni. Poněkud zjednodušeně lze říci, že vše kolem nás je možno rozdělit na spočitatelné a dokazatelné (a v tomto případě hovořit o víře nemá smysl) a na nedokazatelné a nespočitatelné (v tomto případě víra smysl má). Nemůžeme-li si věci spočítat ani nikterak dokázat a přitom musíme učinit rozhodnutí, pak nám nezbude nic jiného nežli věřit, že jsme rozhodnutí učinili správně. V takovýchto případech však pravděpodobnost správného rozhodnutí určuje více či méně správnost našeho myšlení. A právě myšlení, zvláště myšlení kritické pokládám za záruku správných rozhodnutí, a to i v případech, kdy důkazy postrádáme.

ffffffffffDost dobře nechápu interakce mezi kreacionisty a darwinisty jako vztahy antagonistické., nejenom proto, že oběma stranám důkazy pro svá tvrzení chybí, ale hlavně proto, že je především nutno konfrontací a antagonismů se obávat. Je přece známo, že zpravidla vedou k nesnášenlivosti i násilnostem, i k válečným konfliktům.

ffffffffffMyslím, že rovnoprávný dialog, který respektuje pluralitu pravd – tedy nemá cíl svoji jedinou pravdu vnucovat, ale pouze pronášet a prezentovat. Uznat právo na pluralitu pravd se mi jeví jako základní předpoklad pro rovnoprávný dialog, který nevede ke konfrontaci, ale k sounáležitosti.

ffffffffffZlo i dobro, které se dotýká všech těch, kdo obývají tuto naši zázračnou planetu, je možno šířit na neštěstí i štěstí mezi náboženskými i nenáboženskými vyznavači. Prioritami lidí obou těchto směrů přesvědčení by měla být především hlediska lidská, jakými jsou mír, solidarita, vzdělání, spravedlnost a udržení životních podmínek na této zemi. Mnoho se hovoří o lidských právech, ale často se zapomíná na práva sociální. Je paradoxem, že část lidstva trpí přílišnou a nezdravou konzumací, a druhá katastrofálním nedostatkem, který vede až ke smrti hladem. To se pak káže o lásce a pravdě!

zpět