VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

              

znak volné myšlenkyVolná myšlenka České republiky
humanistické a etické sdružení občanů bez vyznání


O P O N E N T U R A


věcného záměru zákona o nápravě některých majetkových křívd způsobených církvím a náboženským společnostem  v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi    a náboženskými společnostmi“ schváleného vládou 23.ledna 2008..

 

Celkový pohled

„Zákon č.83/1990 Sb. o občanských sdruženích řadí církve a náboženské společnosti do této právní kategorie. Zákon stanoví, že politické strany a politická hnutí i jiná sdružení jsou oddělena od státu. Jsou samostatnými právnickými osobami, které si činnost hradí z vlastních prostředků.“ (Výroční zpráva ministerstva kultury za rok 2006)

Směrodatné výchozí texty.

Z volebních  programů politických stran z roku 2006.
CSSD: Připravit moderní úpravu právních vztahů s církvemi, vytvořit podmínky pro ekonomické vypořádání mezi státem a církvemi…
KDU-ČSL:       -       Připravit dvě varianty majetkového urovnání  vztahů státu a církví

  1. završit započatá jednání o postupném splácení majetku, který si stát ponechá, a to ve prospěch všech církví
  2. zahájit jednání o restitučních zákonech a naturálním navracení majetku, o který církve požádají

KSČM:   Restituční tečku a zastavení jakéhokoliv dalšího vydávání majetku církvím.
ODS:  Naším cílem bude nalézt takové uspořádání  vztahu státu a církví, které zachová dasavadní  svobodu vyznání každému občanovi a neohrozí současné postavení  církví v naší zemi.
Strana zelených: Nemá text týkající se, byť nepřímo, majetkových otázek. 

 

Vládní prohlášení  z 19. ledna 2007
Topolánkovy vlády v části I. „Občan, rodina, společnost vzdělání a kultura.
„Vláda podpoří církve a náboženské společnosti při plnění jejich nezastupitelné úlohy v posilování morálních a duchovních hodnot  v životě české společnosti. Vláda bude usilovat o dořešení vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi včetně mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Zahájí přípravu novely zákona o  církvích a náboženských společnostech, které považuje za nezastupitelnou a obohacujícísoučást společnosti.“

 

Hodnocení:

Úkol vlády „usilovat o dořešení vztahu mezi státem a církvemi“ nemá jediné řešení podle představ zástupců katolické církve. Je nepřijatelný princip globalizace, paušalizace. sumarizace církevního majetku  s dělením náhrad od státu výlučně mezi
církvemi bez jakéhokoli konkrétního podkladu,.důkazu, že příjemce majetku in natura nebo náhrady byl skutečným vlastníkem v dnešním slova smyslu.

V zájmu zprůhlednění celé problematiky je třeba opustit globalizaci a specifikovat požadavky každé jednotlivé církve. Pracnější, složitější pohled za těch cca 270 miliard korun stojí.
 Zde se navrhuje vydání in natura a náhrady za ca 100 miliard korun  jen na základě „dohod státu a církví“, ve skutečnosti jen sice vrcholných, ale přece jen úředníků a politiků podle jejich zcela subjektivních představ.

Závěr:
Předložený „věcný záměr zákona“ je ve svých východiscích a návrzích nelegální, nelegitimní, neústavní. Neústavní hlavně proto, že podmínky vydání majetku ostatním občanským sdružením byly nesrovnatelně tvrdší.

Charakter vztahu k majetku.

Vztah fyzické i právnické osoby k majetku může být vlastnický, ale také nájemnický, správcovský, uživatelský, s právem hospodaření a nárokem na  užívání jeho výsledků.
„Nedořešené majetkové vztahy státu s církvemi“ se v rozhodné většině (odhadem ca 95 %) týkají jen církve římskokatolické.

Z patnácti stránek odborného rozboru zákonných norem a rozhodnutí soudů a závěrů expertizy University Karlovy je zcela jasné, že to, co církev vydává za vlastnictví v dnešním slova smyslu, byl ve skutečnosti majetek veřejnoprávní povahy, ke kterému katolická církev měla jen právo hospodaření a užívání jeho výnosů.

Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv.katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20 století na území dnešní ČR 
(http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/katmaj.htm)

Souhrnné závěry (část)

  1. Vzhledem ke svému mezinárodnímu rozměru a původnosti moci nebyla církev římskokatolická zpravidla v nauce uznávána za veřejnoprávní korporaci….Proto pouze jednotlivé církevní instituce jakožto právnické osoby (kostel, farní obročí, kapitula, nadace apod.) mohly být subjekty majetkoprávních vztahů.

 

  1. …Zákon podmiňoval platnost závažnějších majetkoprávních úkonů (každého právního jednání o církevním jmění, které přesahuje rámec obyčejné správy a má větší důležitost, zejména zcizení nebo zatížení tohoto majetku či koupě majetku nového)  předchozím souhlasem státní správy. Dispozice s majetkem církve byla tedy veřejným právem výrazně omezena…..
  1. OD 1. 11. 1949 byly sice zrušeny všechny předpisy (pocházející zejména z doby starého Rakouska),  které upravovaly poměry mj. církve řimskokatolické, nová zákonná úprava však v podstatě zachovala principy úpravy dosavadní, pokud jde o dozor státu na majetek církve a požadavek předchozího souhlasu státní správy ke zcizení nebo zavazení tohoto majetku. Ustanovení o dozoru státu a předchozím souhlasu státní správy byla zrušena teprve dnem 15. 4. 1992, resp. 20. 11. 1992.

 

  1. Tzv vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992 by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb.církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.  

Vláda vzala expertizu na vědomí svým usnesením  č. 103 ze dne 1. února 1999 a uložila úkol „ministru kultury a předsedovi Komise vlády ČR pro otázky vztahu státu a církví vycházet ve své činnosti v uvedené komisi z obsahu zprávy“.

Údajně nejde o expertizu univerzity, ale jen o názory dvou docentů. Je nevyhnutelné opatřit kopie těchto dokumentů:

  1. Text, kterým vláda žádá Universitu Karlovu o zpracování expertizy.
  2. Text dopisu, kterým UK zasílá expertizu vládě
  3. Důvodovou zprávu k vládnímu usnesení č.103 ze dne 1.února 1999.

 Věcně se na situaci od roku 1999 nezměnilo nic.

Současně je třeba si uvědomit, že charakter církevního pozemkového majetku, který v roce 1918 zdědila první republika, vznikal v době roboty a nevolnictví.

O zvláštní povaze majetku dnes vydávaného za „církevní“ hovoří i
Odlišné stanovisko soudce Ústavního soudu Stanislava Balíka k nálezu Pl ÚS 2/06 - návrh skupiny senátorů na zrušení novely zák. o církvích a náboženských společnostech
                                                                      III.
Ecclesia vivit lege romana
Platívalo, že poměry v církvi upravovalo římské právo.
„Teprve za císařů křesťanských bylo lze založiti nadace k účelům dobročinným tak, že byly zřízeny s a m o s t a t n é  ú s t a v y (pia corpora), sloužící přímo a samostatně určitému účelu, jako nemocnice (nosocomia), sirotčince (orphanotrophia), chudobince (ptochotrophia), ústavy na pohoštěnou pocestných (xenodochia), pro výchovu dětí (brephotrophia) apod. Jmění nadační tu nenáleží ani státu nebo obci nebo jiné korporaci, ani jednotlivé fyzické osobě, zejména ne snad jednotlivým osobám, jichž prospěchu nadace má sloužiti (destinatářům), jako nemocným, sirotkům, chudým, kmetům, pocestným, dětem, nýbrž činí zvláštní jmění, příslušející samostatně a výhradně k tomu neb onomu účelu zbožnému. Samostatné nadace toho druhu, tzv. piae causae jsou tedy samy pro sebe právnickými osobami, jsou samy subjektem práv a právních závazků, příslušejících k účelu nadačnímu. Za takové subjekty vlastního jmění uznávají se též křesťanské kostely (ecclesiae), kláštery (monasteria) a jiná místa pro konání pobožnosti. Jelikož pak nejen kostely a podobné ústavy pro křesťanskou bohoslužbu, nýbrž i dobročinné nadace pokládají se v novějším právu římském rovněž za ústavy církevní, jest ke zřízení jejich třeba povolení církevního. Nadace řízená tímto povolením je bez dalšího právnickou osobou. Zvláštního státního propůjčení právní osobnosti se nevyhledává.
Co do z p ů s o b i l o s t i  k  p r á v ů m  a  k  č i n ů m  rovnají se nadace celkem korporacím….Právního obchodu mohou se účastniti skrze své zástupce. Nadace bývají zastupovány a jmění jejich spravováno zvláštními, biskupskému dozoru podrobenými přednosty (administratores, curatores), pro jichž dosazení jsou rozhodná předem ustanovení zakladatelova“ (srv. L. Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského, Bratislava 1927, str. 87-88).
Potud JUDr. Stanislav Balík
V podstatě totéž, ale jinými slovy je řečeno v článku
VLASTNICTVÍ  POZEMKŮ, VATIKÁN, CÍRKEV A STÁT
Aleš  PEJCHAL  Svobodné slovo 6. 8. 1996

….Pokud jde o vlastnictví církve, nedokazuje však pozemková reforma vůbec nic a ani to nebylo jejím cílem….Pozemkovou reformu neřešil jenom zákon  č.215/1919 Sb…Bylo zcela lhostejné, zda šlo o půdu státní, tzv. církevní či soukromou….smysl byl vcelku jasný: přerozdělit, nikoliv vyvlastnit ve prospěch státu…při postupu podle výše uvedeného zákona je tzv. církevní majetek zařazen (pro svůj veřejnoprávní charakter) shodně jako majetek státní – na rozdíl od majetku zabraného (tedy soukromého). Stát vyjadřoval zákonem skutečnost veřejnoprávního vlastnictví tzv. církevního majetku, a ne pravý opak, jak tvrdí např. i kardinál Miloslav Vlk. Rovněž se hojně vyskytuje názor, že tzv. intabulační princip (tedy zápis změny vlastnictví v pozemkových knihách či zemských deskách) platil do r. 1950 bez výjimky, a když nedošlo nejpozději k tomuto roku k zápisu, tak vlastnictví nemovitosti nepřešlo. Dovolím si citovat….Obdobně se k otázce bezvýjimečnosti zápisu do pozemkových knih při přechodu vlastnictví staví i současný Ústavní soud svým nálezem č 32/95 sbírky nálezů a usnesení, kdy konstatuje, že při přechodu vlastnictví – na rozdíl od převodu – nemusí být podmínkou nabytí vlastnictví zápis v pozemkových knihách….
Rovněž jsem se v poslední době několikrát dověděl, že stát Vatikán nemá nic společného s vlastnictvím katolické církve na území naší republiky…..v kodexu kanonického práva, Kán. 1273, se, ať dělám co dělám, pořád dočítám: „Nejvyšší správa a nakládání veškerým církevním majetkem přísluší papeži vzhledem k jeho nejvyšší vládní moci.“
Nemám opravdu nic proti církvi a už vůbec nic proti věřícím. Jenom skutečně už prosím, nazývejme věci pravými jmény a  při veškerém rozhodování o tzv. církevním majetku, či tzv. restitucích církve, vycházejme z pravdivých základů.
Potud JUDr.Aleš Pejchal

Za staletí se právní postavení nadačního majetku nezměnilo, ale změnily se podmínky jeho zhodnocování.
Církví nárokované pozemky spravuje Pozemkový fond. Ten musí přesně vědět, s jakým čistým výnosem. Pokud vůbec je nějaký vzhledem k dotacím, určitě nedosahuje takových částek, aby podpory církvím podle zákona 218 z r. 1949 činily zlomek výnosů státem zadržovaného majetku, jak tvrdil opakovaně pan kardinál Vlk a znova pan arcibiskup Graubner, předseda České biskupské konference na setkání s novináři 10.ledna t.r.

Problematikou majetkových nároků církví se zabýval i Petiční výbor Sněmovny na svém veřejném slyšení dne 16.května 2007. V zápise stojí doslova:
Arcibiskup Jan Graubner uvedl, že nemá právo uvést, zda se některá řehole zřekne svého majetku. Za církev může závazně rozhodovat jen Svatý stolec.

Jestliže nadační majetky nevlastnila žádná osoba či organizace, nemohl a nemůže je vlastnit ani papež.
Je na katolické církvi, aby prokázala, že nejde o nadační majetky.
I v tom případě bude nutné posoudit rozsah majetku již předaného a nově nárokovaného ve světle spravedlnosti vůči ostatním právnickým osobám, zejména občanským sdružením vykonávajícím také celospolečensky prospěšnou činnost.

 

O potřebě individualizovat nároky jednotlivých církví svědčí i tento příklad:
V zápisu z jednání Synodní rady Českobratrské církve evangelické s ministrem kultury Martinem Štěpánkem dne 30.října 2006:je uvedeno:
„…Prof. J. Sokol se dotázal na konkrétní restituční nároky  této církve. Pan P.Stolař uvedl, že se sice jedná o majetek v celkové hodnotě pohybující se okolo 50 miliónů Kč, samotná záležitost vracení majetku je však pro tuto církev spíše okrajová a Českobratrská církev evangelická žádný velký požadavek v této oblasti nemá….“

Ze zápisu z jednání představitelů Federace židovských obcí s ministrem kultury V.Jandákem dne 10.dubna 2006:
„..Pan J.Bauer zmínil dvě problémové oblasti, s nimiž se potýká židovská obec v Brně. První se týká navrácení původně židovského sportoviště, které je dnes v majetku MV ČR, druhou je budova polikliniky, která je v současné době ve správě MPSV ČR…“

Podle rozpisu na str. 16 věcného záměru zákona se pro Českobratrskou církev  evangelickou počítá se 139,3 miliónů korun ročně, pro Federaci židovských obcí 16,7 miliónů korun.

Hodnocení

Z uvedeného plyne, že po již uskutečněných restitucích zbývající majetek nebyl ve vlastnictví katolické církve. Opak je třeba doložit, nejen tvrdit. Ve prospěch platnosti závěrů expertizy UK hovoří i text vládního usnesení č.103 ze dne 1.února 1999. Dále je třeba uplatnit stejné podmínky, postupy, jaké vláda stanovila pro ostatní veřejně prospěšná sdružení občanů svým usnesením ze dne 23.října 1996 č.555. To hovoří o převodu vymezeného majetku vybraným spolkům.
Svým usnesením ze dne 25.června 1997 č.381 vláda vyslovila souhlas s realizací bezúplatného převodu vlastnictví vymezeného nemovitého majetku státu vybraným spolkům.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že vládou do Sněmovny předkládaný věcný záměr zákona je desinformující a tím i desorientační. Nevyhnutelné je věrohodné vyvrácení  výše uvedených námitek a připomínek.

Nejspravedlivějěím “narovnáním majetkových vztahů“ by byl zákon uvolňující blokované nemovitosti podle § 29 (tzv.“blokační“)  zákona č. 229/1991  „o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku“ a ukončení všech jednání o přesunech vlastnictví k tzv. církevnímu majetku. Jinými slovy vrátit toto pozemkové vlastnictví tam, kde prapůvodně začalo, to je panovníkovi, dnes státu.
Současně zastavit financování církví podle zákona 218 z r. 1949. Rozhodnout však o postupném snižování těchto podpor po dobu 10 let. Všechny nenáboženské činnosti církví nadále financovat z veřejných rozpočtů podle obecně  platných pravidel. Financování vlastní náboženské činnosti si církve zajistí formou, kterou uznají za nejvhodnější. Řada z nich již takto postupuje.

Pokud jde o „nápravu vztahu“, nejspravedlivějším, nejjednodušším a nejstabilnějším řešením je úplná odluka církví od státu.

 

27. ledna 2008

 

Ing.Rudolf Krejčí
Z pověření republikové rady
Volné myšlenky ČR

 zpět