VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

              

Poselství Berthy Suttnerové dnešku

                                              Josef Haubelt

ffffffffffBertha Sophie Felicitas hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova, provdaná baronka Suttnerová (1843-1914), neúnavná bojovnice za mír, dostala v roce 1905 jako první z našich předků Nobelovu cenu, a to Nobelovu cenu míru, avšak ex aequo s Ústavem mezinárodního práva se sídlem v Gentu (Belgie). Narodila se v Praze z nerovného sňatku nešlechtičny Sophie Körnerové ze saského rodu Körnerů a podmaršálka hraběte Františka Josefa Kinského (1768-1843). Narodila se jako pohrobek stopětapadesát dnů po otcově smrti, což pro ni znamenalo obtížný sice, nicméně aristokratický vstup do života a pootevřenou cestu do vysoké společnosti. Brzy se musela sama o sebe postarat, nejdříve jako vychovatelka a společnice čtyř dospívajících dcer Carla Gundaccara barona ze Suttnerů (1842-1889),  což vytvořilo podmínky k tomu, aby se stala milenkou a pak manželkou o osm let mladšího baronova syna Arthura Gundaccara (1850-1902). Po výpovědi z rodiny Suttnerů hledala Bertha zaměstnání a našla je v roce 1876 v Paříži jako sekretářka a hospodyně vynálezce dynamitu Alfreda Bernharda Nobela (1833-1896). V Paříži však pobyla pouze osm dnů, po telegramu od milence se vrátila do Vídně, kde  došlo 12. června 1876 tajně k uzavření sňatku. Novomanželé ihned poté odjeli do gruzínské Mingrelie, k velkokněžně Jekaterině Alexandrovně Dadianiové (1816-1883). Až v květnu roku 1885 se manželé vrátili do Rakouska, na rodové sídlo Suttnerů v Harmannsdorfu, poblíž Eggenburgu.


ffffffffffNávrat do středu Evropy znamenal prohloubené vnímání otázek války a míru. Za pobytu v Paříži v zimě let 1887 a 1888 se Bertha znovu setkala s Alfredem Nobelem, který jí zprostředkoval hlubší kontakty s mírovým hnutím ve Francii a ve velké Británii. V roce 1889 byl vydala pacifistický román s imperativním názvem „Die Waffen nieder!“ („Odzbrojte!“). V roce 1891 založila „Rakouskou mírovou společnost“, o rok později vznikla „Německá mírová společnost“, kterou vedl Alfred Hermann Fried (1864-1921), založeno bylo první „Mezinárodní mírové byro“ se sídlem v Bernu, jehož se stala místopředsedkyní. V letech 1892 až 1899 vydala osm ročníků „měsíčníku pro podporu mírových myšlenek“ s názvem „Odzbrojte!“, na nějž navázal  v letech 1900 až 1914 Alfred Herman Fried čtrnácti ročníky časopisu „Die Friedenswarte“ („Mírová hlídka“). Vliv pacifistky Suttnerové se stupňoval. Boji za mír zasvětila nejenom jako spisovatelka a publicistka celý život.


ffffffffffV pozdním létě roku 1892 navštívili manželé Suttnerovi ve Švýcarsku Alfreda Bernharda Nobela (1833-1896). Během společné projížďky po hladině Curyšského jezera seznámil Nobel své hosty se záměrem založit z úroků ze  svého jmění nadaci k udělování cen osobnostem z oblasti vědy a kultury v pěti kategoriích: za fyziku, za chemii, za fyziologii a lékařství a za literaturu: pátou kategorií byla cena mírová, která se měla původně udělovat jedenkrát za pět let. Berthu ale tento záměr příliš nenadchl. Vyslovila mínění, že ti, kdo bojují za mír, potřebují především finanční prostředky pro svou činnost. A navrhla Nobelovi, že by i k tomu měl přihlédnout a rozhodnout se co nejdříve. Nobel zemřel 10. prosince 1896. Zanechal závěť, podle které se měly i mírové ceny udělovat každoročně: měl o nich rozhodovat parlament Norska. Suttnerové se právem přiznává zásluha, že podnítila Nobela k rozhodnutí udělovat každoročně jeho jménem nazvané ceny  za zásluhy v boji za mír. Sama se jí dočkala až  10.prosince 1905. Litovala, že se tohoto uznání nedožil její manžel, který zemřel v roce 1905. Bertha nesla tuto ztrátu velmi těžce. Tím spíše, že po manželově smrti musela opustit zadlužený zámek v Harmannsdorfu a přestěhovat se do  bytu ve Vídni.


ffffffffffNaše laureátka se narodila 9. června 1843 v Praze na Novém Městě, v měsťanském domě na nároží ulic Vodičkovy a V jámě. A do Prahy se ráda vracela, také proto, že tu měla přátele a odhodlané stoupence. Mezi nimi byl na prvním místě rodák z Mnichova a v letech 1885 až 1896 profesor na filosofii ne české, ale německé Karlo-Ferdinandovy univerzity Friedrich Jodl (1843-1914), po přechodu do Vídně vydavatel spisů bavorského rodáka a materialistického filosofa Ludwiga Feuerbacha (1804-1872). Patřili k nim i nejpřednější čeští spisovatelé Jaroslav Vrchlický (1853-1912), Svatopluk Čech (1846-1908) a Sofie Podlipská rozená Rottová ( (1833-1897). Pacifismus se však v českých zemích kvůli národnostním rozporům rozvíjel komplikovaněji. Tvorba Suttnerové však nalezla dostatek čtenářů. V roce 1896 vyšel v překladu do češtiny román „Odzbrojte!“. Přeložila jej dcera vlasteneckého kupce z Polné Vlasta Pittnerová, z podnětu Vojty Náprstka (1826-1894). V roce 1914 vyšel s názvem „Vzlety lidstva“ v překladu do češtiny poslední román Berthin „Der Menschheit Hochgedanken“: překladatelkou byla Pavla Moudrá. Od roku 1905 si se Suttnerovou a s Friedem pilně dopisovala Jindřiška Wurmová, která v roce 1912 založila „Mírovou jednotu pro Moravu“: šestnáct let byla její předsedkyní.


ffffffffffVe Vídni se měl ve dnech 15. až 19. září  1914 konat XXI. světový mírový kongres. Jeho přípravou se zabýval „čestný výbor“ a „organizační výbor“. Čestnému výboru předsedal moravský šlechtic Leopold hrabě Berchtold z Uherčic, z titulu ministra císařského domu a zahraničí a tedy zmocněnec císaře Františka Josefa. Významem druhým mužem onoho šedesátičlenného výboru byl Karl hrabě Stürgkh, k.k. Ministerpresident“. Organizační výbor měl jen 32 členů, většinou vládních úředníků a nejrůznějších hodnostářů. Předseda spisovatel a laureát Nobelovy ceny míru Alfred Hermann Fried. Ve výboru byla přítelkyně Suttnerové Hedvige „Hex“ hraběnka Pöttingová. Až na posledním místě seznamu členů výboru trůnila „baronka Bertha Suttnerová“, která zesnula už 21. června 1914. Pohřeb žehem se konal v Německu, 25. června 1914  v krematoriu města Gotha a o tři dny později, 28. června 1914, padly osudové výstřely v Sarajevu jejichž oběťmi se stali korunní princ František Ferdinand d’Este a jeho morganatická choť Žofie hraběnka Chotková. Dne  7. července 1914 se konalo tajné zasedání ministerské rady, jemuž předsedal předseda čestného výboru pro přípravu vídeňského mírového kongresu hrabě Leopold Berchtold z Uherčic. Už tehdy bylo rozhodnuto  zahájit válku proti Srbsku, zahájit světovou válku. Začala 28. července 1914...


ffffffffffVálečné přípravy se ze strany agresorů maskují zpravidla mírovou propagandou. Tak tomu bylo i v roce 1914: proto je podíl některých členů jak čestného tak i organizačního výboru vídeňského mírového kongresu na rozpoutání války skutečností, která nesmí překvapit. Tak tomu bylo kdysi, tak je tomu i dnes. Maskování skutečných zájmů se dnes ovšem uskutečňuje jiným způsobem. Agresoři dneška dnes hovoří o tom, že bojují za lidská práva (!!!), proti terorismu, za svobodu a demokracii. Faktem ale zůstává, že za takovou argumentací se skrývají jenom jednoduché mocenské zájmy, úsilí dobýt vlády nad světem.


ffffffffffPo smrti Berthy Suttnerové byla na jejím pracovním stole nalezena uzavřená obálka a na ní sdělení:“Poslední vůle ve věci mého pohřbu, otevřít ihned po smrti a podle ní jednat.“ V obálce pak byla závěť tohoto znění:“Jsem členkou Plamene a ukládám zde prohlášení, že chci být pohřbena žehem. – Požaduji převézt mé ostatky do Gothy.- Urnu uložit v tamějším kolumbáriu. – Vyprošuji si jakýkoliv jiný pohřeb, kladení věnců,výkrop. Chci umřít jak jsem žila, jako přesvědčená volnomyšlenkářka. Nikdy jsem nepředstírala víru a nechci žádnou přetvářku ani po smrti. – Parte nechť se nerozesílají. Bertha ze Suttnerů“.


ffffffffffVe dnech  27.-29. května 2005, sto let po udělení Nobelovy ceny míru Berthě Suttnerové, se konalo v dolnorakouském Eggenburgu mezinárodní sympozium s názvem „Frieden – Fortschritt – Frauen“ („Mír – Pokrok – Ženy“).  Následovala ve dnech 12.-13. listopadu 2005 mezinárodní konference „Význam myšlenek Berthy Suttnerové – Kinské pro současnost“, která se konala v zasedacím sále Senátu Parlamentu České republiky pod záštitou předsedy vlády České republiky Jiřího Paroubka, federálního kancléře Spolkové republiky Rakousko Wolfgaga Schüssela a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomíra Zaorálka; jejím hostitelem byl první místopředseda Senátu  Petr Pithart. Pražské konference se účastnili pacifisté ze Švýcarska,  Rakouska, Německa, Velké Británie,  Irska,  Francie,  Norska,  Kanady a  Dánska. Součástí konference byl seminář „Úloha žen v současnosti“. Konal se v místnostech Základní školy Novoborská v Praze 9 na Proseku, která usilovala o čestný název „Základní škola Berty Suttnerové“. Dva týdny po pražské konferenci uspořádala českoněmecká Společnost Praha – Cáchy zasedání na počest naší první laureátky Nobelovy ceny, přednáškami, které byly derivátem programu   pražské mezinárodní konference. Odkaz Berthy Suttnerové se připomínal nejenom u nás a v Rakousku, ale na řadě dalších míst ve světě.


ffffffffffPřed sympoziem v Eggenburgu byl vydán sborník s názvem Bertha Suttnerová – laureátka Nobelovy ceny míru 1905. Pořadateli jsou Jana Hodurová a Josef Haubelt. Pro Společnost Berthy Suttnerové v České republice a Volnou myšlenku České republice vydalo nakladatelství Orego Říčany. Sborník zveřejnil několik pramenných statí, úvodem česky s názvem Hlas proti válce tu část Babičky Boženy Němcové, která vypráví o návštěvě na zámku v Náchodě o svých osudech na polích válečných, závěrem byl zařazen tentýž text v překladu do němčiny. Byly tu dále otištěny některé některé texty Berthy Suttnerové, předně memoárové texty Mein Aufenthalt in Prag – Můj pobyt v Praze a  Erinnerungen an Alfred Nobel – Vzpomínky na Alfreda Nobela. Slovo dostali básníci Friedrich Adler, Giosuè Carducci, Svatopluk Čech a Jaroslav Vrchlický. Česky i německy byla otištěna studie Jany Hodurové Výchova míru – nenásilné řešení konfliktů jako přirozené úsilí lidstva. Za zmínku dále opravdu stojí otištění obsáhlého eseje Berthy Suttnerové Die Barbarisierung der Luft (Barbarizace vzdušného prostoru). S přispěním Jany Hodurové tu otiskl autor dnešní informace pojednání Pacifistka a volnomyšlenkářka Bertha Suttnerová, snad českou vpravdě vědeckou studii o životě a díle naší laureátky Nobelovy ceny míru, nejrozsáhlejší, jaká kdy byla u nás publikována. První výtisk této publikace byl věnován Heinzi Fischerovi,prezidentu Spolkové republiky Rakousko a čestnému předsedov iEggenburského jednání.


ffffffffffDruhá publikace má název Waltraud Roth, Jana Hodurová a Josef Haubelt: K odkazu Berty Suttnerové.  Pro Společnost Berthy Suttnerové v České republice a Volnou myšlenku České republiky ji vydalo Nakladatelství Orego v roce 2006. V ní čteme druhé vydání eseje o barbarizaci vzdušného prostoru, jímž Suttnerová odmítavě reagovala na vůbec první použití letadel k válečným účelům Itálií při válčení na severu Afriky.Obsahuje také  úvahu Jany Hodurové  o možnostech výchově k míru na našich školách. Publikace je uzavřena esejem Waltraudy Rothové z Gothy s názvem Nobelova cena míru 1905 pro Berthu Suttnerovou. S informacemi na závěr o tom, jak si střední Německo připomnělo její osobnost sto let poté, co se stala laureátkou Nobelovy ceny míru.


ffffffffffKonečně až v  roce 2007 - s dvouletým zpožděním - vyšla publikace Poselství Berthy Suttnerové dnešku. Vydala ji Společnost Berty Suttnerové ve spolupráci s Maticí Čech, Moravy a Slezska. Je sborníkem projevů z konferenci, jejímiž organizátory bylo Mezinárodní mírové byro v Ženevě,  česká Společnost Berthy Suttnerové a České mírové fórum. Konala v Praze ve 12. a 13. listopadu 2005. Přihlásilo  se z domova i ze zahraničí 137 účastníků. Odeznělo celkem 31 vystoupení. Z nich uveďme ve výběru vystoupení Laureátky Nobelovy ceny míru  Shirin Ebadiové (Írán), předsedkyně Mezinárodního mírového byra v Ženevě Cory Weissové, zástupkyně  Norského Nobelova Institutu v Oslo Anne Cecilie Kjelingové, Vladimíry Levé z Úřadu předsednictva vlády ČR, státního tajemníka Mionisterstva zahraničních věcí Republiky Rakousko Hanse Winklera, místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěcha Filipa, poslance Evropského parlamentu v Bruselu Jaromíra Kohlíčka, předsedy Českého mírového fóra Lubomíra Brožka a člena výboru české Společnosti Berty Suttnerové Stanislava Patejdla. Z hlediska zcela subjektivního mohu jenom ocenit vystoupení „Nečekané setkání s Berthou ze Suttnerů“ dnešního vlastníka zámku rodiny Suttnerů v Harmannsdorfu Ericha Glawischniga a přednášku vědecké pracovnice univerzity v Rennes (Francie) „Bolestivý tah“ Marie-Antoinette Marteil. Mimořádně zaujalo přesvědčivě kultivované úvodní vystoupení hostitele konference Petra Pitharta, místopředsedy Senátu Poslanecké sněmovny České republiky. Ve třetím vydání čteme ve sborníku esej  Jany Hodurové „O výchově k míru“ a s jejím přispěním vzniklou historiologickou studii „Pacifistka a volnomyšlenkářka Bertha Suttnerová“.


ffffffffffZávěrem nutno zdůraznit, že Volná myšlenka České republiky  – Humanistické a etické sdružení občanů bez vyznání  dosáhla právě v souvislosti s jubileem Berthy Suttnerové mimořádných úspěchů. Stali jsme se známějšími jak doma tak zvláště v zahraničí. 


ffffffffffČetli jsme dokonce na stránkách Majáku ne tak dávno tato slova:“Není to tak dávno co jsme vzpomínali výročí bojovnice za mír a proti válce Berty Suttnerové. Ale nepřistoupili jsme k aktivní propagaci jejích myšlenek a to právě v souladu s touto v podstatě agresivní záležitostí. Učinili jsme pouze jalové prohlášení, ale dále nic.“ Ani jediné slovo z těchto výroků neodpovídá pravdě. Jejich opak je pravdou. Mám za to, že jsme se právě v souvislosti s odkazem Berthy Suttnerové obšírně, komplexně a s optimálním zdarem i veřejně vyslovili k tomu, čím  nás vzhledem k soudobému pacifismu tato naše současnice stále oslovuje. A měli bychom zdůrazňovat, že ten, kdo se k čemukoliv vyslovuje, by si měl nejdříve získat alespoň elementární informace.

zpět