VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

              

Rozum bojující

Josef Haubelt

ffffffffffLidové noviny 13. září t.r. hlásaly:“Benedikt XVI. včera přicestoval na čtyřdenní návštěvu Francie, v jejímž rámci navštíví významné poutní místo Lurdy. Na pařížském letišti Orly uvítal nejvyššího představitele římsko-katolické církve  francouzský prezident Nicolas Sarkozy s chotí Carlou. Jde o první návštěvu papeže ve Francii od jeho zvolení.“

ffffffffff Sdružení volnomyšlenkářů Francie – člen Světové unie svobodných myslitelů - vydává dvouměsíčník s názvem „La Raison Militante“.  Jeho číslo 47 (září – říjen 2008) má na obálce emblém volnomyšlenkářů macešku (francouzsky la pensée rovná se  maceška a také myšlenka) se zkratkou své organizace (ADLPF),   s heslem „Pochybovat – zkoumat – pochopit – vychovávat!“, s karikaturou šesti řeholníků, jak na kolenou hlavou tlukou o zem s vysoko  zvednutými zadnicemi, a s nápisem: „Ani euro z veřejných zdrojů na pobyt papeže ve Francii“. A k tomu sdělení, datované v Paříži 5. července 2008:

ffffffffff„Členové Sdružení volnomyšlenkářů Francie, sekce Světové unie svobodných myslitelů připomínají, že Vatikán není národem-státem. Z toho vyvozují tři závěry: a) Potvrzují svůj stálý požadavek přerušit diplomatické vztahy a neuznat tento pseudostát, který vznikl v roce 1929 Lateránskou dohodou s Mussolinim.  Zdůrazňují skutečnost, že Vatikán nepodepsal Všeobecnou deklaraci lidských práv. b) Připomínají, že podle zákona z roku 1905 o rozluce církví a státu nemůže být  papež za pobytu ve Francii  jako reprezentant náboženství  předmětem žádné úřední pocty, takové, jaká se projevuje hlavám skutečného státu. c) Tentýž zákon zakazuje financování jakýchkoliv akcí náboženské povahy z veřejných zdrojů, ať už z fondů národních anebo lokálních. – Nemůže být z těchto zdrojů vynaloženo ani jediné euro na pobyt Benedikta XVI.!“

ffffffffff Další stať, podepsaná šifrou JAP, nese název „Ratzinger v Lourdech – ať jde k čertu!“ Připomíná snad hlavní cíl papežovy cesty, jímž se stalo městečko Lourdes v podhůří Pyrenejí, poblíž s jeskyní Massabielle, kde se měla 11. 2. 1858 zjevit mladé Bernardettě Soubirisové panna Maria a 15. 2. vytrysknout pramen se „zázračně“ léčivými účinky. Stalo se ve Francii citadelou klerikálního šílenství a proto věčným terčem svobodomyslné publicistiky. V ní se uplatnil i volnomyšlenkář Émile Zola (1840-1902) cyklem románů „Tři města“, z nějž první díl má název Lourdes (1894). Náboženské poměry ve dnešní Francii jsou blízké tomu, s čím se setkáváme u nás. Procento praktikujících katolíků je natolik nízké, že i o Francouzích by bylo možno (problematicky ovšem) hovořit jako o „atheistickém“ národě. Odtud také cíl papežské cesty – přes Paříž do Lourdes.

ffffffffffDorazí,  a Sarkova televize a též hlavní media jeho přátel nás budou zpracovávat  informačními masážemi. Z toho během několika dnů vznikne nadšená oslava o pouti k jeskyni a o tisících pošetilých „ubožáků“, jak sem spěchají koňmo, na bicyklech a v automobilech, často ovšem s využitím veřejných prostředků (zapomeňme na zákon z roku 1905 o rozluce, jinak nebudeme zvoleni).
 Co zmůžeme, jako ubozí ateisté? Jsme jednoduše zbavováni práva sdělovat svá stanoviska, naše stanoviska se nehodí ani pro regionální sdělovací prostředky. Co nám tedy zbývá?

ffffffffffMůžeme ovšem vylepovat plakáty, rozdávat letáky (říká se, že to dovedeme...). Mohli bychom také umístit naše transparenty na jejich kostely, avšak za jakou cenu? Padaly by pokuty. Kdo by je zaplatil?

ffffffffff„Náboženství utiskují“, hlásají naši přátelé anarchisté. Po dvou staletích křesťanství znovu prosperuje, dnes také islám, evangelíci a sektáři přebírají štafetu. Lidské bytosti zdá se zapomněly, že jsou svobodnými, že člověk má právo na svobodnou vůli, že může žít bez dogmat a že svoboda existuje bez guruů a papežů.

ffffffffff„Náboženství znamená útisk?“ V každém případě je překážkou emancipace člověka. Degeneruje do podoby klerikalismus, fanatismu a kupčení. Napomáhá mocným udržovat člověka v nevědomosti a v  otroctví.

ffffffffffNám volnomyšlenkářům  náleží jednat na své úrovní tak, abychom znovu vnášeli sílu a odolnost té nové myšlence, jejíž jméno je laicismus  a která je vepsána v ústavě Francouzské Republiky. Žijeme v Republice, avšak trojsloví „Svoboda, Rovnost, Bratrství“ zmizelo z většiny veřejných staveb. Bijme po příkladu našich přátel z Aude na poplach kvůli tomu, že se opouštějí tyto velké zásady. Bijme na poplach, abychom znovu spatřili tato vznešená slova všude tam, kde dříve byla, a  ... v srdcích všech občanů Francie.
Jakmile pochopíme smysl těchto tří základních hodnot, rozloučíme se s katolickým panstvem. Jeho řady se umenší a svět se hne směrem k lepší společnosti, spravedlivější a bratrštější...

ffffffffff Autorem třetího textu, který nás může více než zaujmout, je president Sdružení volnomyšlenkářů Francie Joseph Petitjean. Jeho „édito“ má pro nás velmi překvapivý název Od papežství k monarchii – kam spěje Francie? Vysvětlení je nutností.  Prezidentem Francie je dnes plným jménem Nicolas Paul Stéphane Sárkozy de Nagy-Bocza (N.S. *28. ledna 1955, prezidentem Francie zvolen 6. května 2007). Jeho otec Pál byl maďarským šlechticem, který prchl z Budapešti před Rudou armádou v roce 1944 a službou v cizinecké legii získal francouzské státní občanství. Jeho matka byla řecko-židovského původu. Přísně katolicky vychovaný Sarkozy je autoritativním politikem, jemuž jeho odpůrci předhazují – snad nadsázkou, že jedná jako monarcha. To je možno demonstrovat i na jeho poměru k „Bohokráli“ („česky“ k Dalaj Lamovi) za jeho nedávného pobytu ve Francii. Vyslal svou manželku s  pozoruhodnou minulostí Carlu Bruniovou, aby ho zastupovala na náboženském obřadu, jejž dirigoval teokrat z Tibetu. Host tento se zřejmě urazil, rychle zmizel z Francie se zdůvodněním, že už je unaven cestováním... K problematice Ratzingerova pobytu ve Francii se volnomyšlenkář Petitjean vyjádřil takto:

ffffffffffOkřížovaná Francie - „prvorozená dcera katolické církve“- se připravuje uvítat svého guru. Kdo to zaplatí? To je ovšem první otázka, kterou si klademe.  Neví se o tom ovšemže vůbec nic, neboť nikdo nemá tolik kuráže, aby tuto otázku položil těm vyvoleným křesťanům, kteří umožňují „věřícím“ cestovat autobusy nebo vlakem do Paříže nebo do Lourdes takřka zadarmo. Cesty tyto prý jsou pokryty „dary“, často však podporou ze strany toho  či onoho sdružení, které by ji však podle zákona z roku 1905 neměly poskytovat. Jde tu o veřejné finance, poskytované k soukromým účelům! Vyslovujme tedy opakovaně náš nesouhlas a vyžadujme vysvětlení tohoto skrytého financování.

ffffffffffProtestujme rovněž proti recepci šéfa Vatikánu ze strany Prezidenta Francouzské Republiky a jeho ministrů. Toho, který nikdy nepodepsal Všeobecnou deklaraci Práv člověka, jenž není představitelem Státu Národa a který nemůže být podle zákona z roku 1905 hostem oficiální recepce.

ffffffffffNelze opomenout, že Benedikt XVI. – tak ho oslovují jeho stoupenci – byl kardinálem Ratzingerem, vojákem wehrmachtu, což nikdy nepřiznal. Včera byl a je i dnes pokládán i mnohými katolickými intelektuály všech zemí za nesmiřitelného konzervativce a konformistu.Nebylo však jeho přijetí Presidentem také poctou tomuto pancerkardinálovi“, kterého hlava státu tolik obdivuje?(Připomeňme podobnost s lateránským obřadem superiority kněze nad učitelem!)

ffffffffffN. S. svým jednáním vyvolává závěr, že vede Francii k monarchistickému systému. Tuto orientaci potvrzuje dennodenními rozhodnutími, která připomínají jednání „prince“ (dárky ministrům v podobě CD Carly Bruniové, manipulace volbami na kongresu ve Versailles, jmenování nové rady ve France-Télevision atd.).

ffffffffffLaurent Joffrin odhalil ve svém posledním románě „Král je nahý“ (Le Roi est nu, vydal Robert Laffont) monarchistické sklony Sarkozyovy. V jeho šesté kapitole analyzuje „sarkozistický pokud o velký obrat dozadu směrem k takovému chápání kultu, jež nás vede zpět ke konservativismu XIX. století. Vyložil prezidentův „pozitivní laicismus“ jako „nutnost přehodnocení náboženství“, neboť pro něho se „náboženství zabývá výhradně duchovnem, to jest podstatou“, a dospěl k závěru, že pro prezidenta je „náboženská skutečnost významnější než skutečnost sociální“.

ffffffffffBonaparte uvažoval ve své době právě na toto téma takto:“...bez víry v život posmrtný bude lid usilovat o naplnění svých přání už na tomto světě.“ To se monarchům pochopitelně nemohlo zamlouvat.

ffffffffffPro nás volnomyšlenkáře je to naopak jednou z odpovědností každého občana. V demokratickém zřízení je lid nejvyšší, suverénní mocí: je tedy jeho právem nejenom své požadavky formulovat, ale také být slyšen a vyslyšen! Soustava Práv Člověka se obecně uznává déle než polovinu století. Umožňuje většině zemí vyhnout se smrtelným úzkostem v revolucích a v občanských válkách.
Demokracie nepotřebuje náboženskou spiritualitu. Náboženství je překážkou na cestě k emancipaci veškerého lidského bytí. Náš zápas nebude dokončen, dokud se Člověk nezbaví dogmat, limitujících jeho svobodu myslet a jednat.

ffffffffff Je na nás, abychom vyložili, že nejsme „žrouti farářů“, ale že jsme bojovníky za Svobodu, která přináší Rovnost a Bratrství, prostřednictvím tolerance a svobodné volby, a že tímto způsobem je možno překonávat nevědomost a otroctví.

ffffffffff P.S. Překvapením je rozhodnost, s jakou volnomyšlenkáři ve Francii  čelí projevům klerikalismu tak, jak se projevuje i na nejvyšší úrovni. Je nepochybné, že Benedikt XVI. si dny pro pobyt ve Francii ve dnech 12.-15.září letošního roku vybral opravdu promyšleně. Jistě měl za sebou výsledky důvěrných konsultací jak s francouzskými vládními činiteli tak i s římskokatolickými hodnostáři. Francie má 58,5 milionů obyvatel (2002), k římskému katolicismu se hlásí na 73 % obyvatel, „věroučné“ úkony praktikuje jenom necelých 6 % obyvatel: dokonce méně než u nás. Počty účastníků na setkáních v Paříži a v Lourdes nejsou tedy překvapující, i když může jít skutečně o statisíce. Nesmiřitelná rozhodnost volnomyšlenkářů má na své straně jednak zákon o separaci státu a církví ve Francii z roku 1905, a přáli bychom si,  kdyby takovýto zákon byl u nás prosazen co nejdříve.

ffffffffff Pobyt papeže ve Francii je ovšem hlavním, nikoliv však  jediným tématem posledního čísla revue La Raison Militante. Můžeme v něm dále číst stať Denise Pelletiera Klerikalismus v kraji Jura (pokračování, nikoliv však konec). Zaujme komuniké Laicismus, rovnost žen a mužů, smíšené třídy na školách, s neuvěřitelnou informací o tom, že Tribunál vyšší instance v Lille zrušil sňatek se zdůvodněním, že nevěsta ztratila panenství před jeho uzavřením. Takřka k neuvěření je případ učitele hudby v Cintegabelle (Horní Garonna) Erika Fellera, jemuž místní farář znemožňoval výuku hry na varhany v místním chrámu požadavkem, aby předložil křestní list (nepochybně také projev katolického antisemitismu)...Čteme o aktivitách volnomyšlenkářů v krajích (departementech) Vysoké Alpy (Hautes-Alpes), Přímořské Alpy (Alpes Maritimes), Isère, Jura a Yvelines. Mimořádnou informační hodnotu má zápis ze zasedání Akčního výboru Sdružení volnomyšlenkářů Francie, které se konalo v Paříži 5. července 2008. I pro nás jsou důležité informace o kontaktech: časopis je možno objednat na adrese Dominique Roger, 22 rue Jean Perrin, 29200 Brest. Site Internet: www.librepenseur-adlpf.org.

zpět