VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

              

S čerty nejsou žerty

Josef Sedlák    

ffffffffff Současnost nám opět na mnoha případech demonstruje, jak se římskokatolická církev pokouší posilovat svůj vliv, kde jen může. Jsme toho svědky ve školství, v armádě, ve zdravotnických zařízeních... Navíc zvyšuje své finanční i jiné požadavky, třebaže moc dobře ví jak jsou nadsazené a v mnohých případech zcela neoprávněné. Ovšem za zkoušku to vždy stojí. Vzpomeňme jen, jak lajdáctvím státních úředníků jeden z jejích řádů doslova okradl  dokonce Národní divadlo a jak jeho abatyše pro „jistotu“ raději objekt převedla do jiných rukou. Přišlo se na to, řešilo se a řešilo, bylo plno slibů a časem se to zametlo pod koberec. Pan kardinál o tom mlčel, pádí vždy tam, kde mu kynou  nové bezpracné ovšem zisky. Ono nemusí jít vždy o velké cíle jako je korunovační katedrála na Hradě v Praze. Víme o mnoha menších objektech, v příhraničních oblastech i ve vnitrozemí. 

ffffffffff To však v dějinách a v životě této církve není žádnou novinkou. Zájemce o naši historii nalezne snadno příkladů celou přehršel. Uveďme třebas jen jednu příhodu, co se udála za zády císaře Rudolfa II.  Tenkráte v září L.P. 1599 meškal císař u nás v Plzni. V hlavním městě řádila morová nákaza a tak se císařský dvůr přestěhoval na venkov, do Plzně. Pobýval tu až do června roku, který následoval. Plzeň nabyla na důležitosti, měla ze dvora prospěch, a nejenom z něj. Přijížděly sem delegace ze zahraničí, různé deputace, čekalo se na přijetí u dvora. V císařově blízkosti se pochopitelně pohyboval i český dvorský kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz, osobnost, která stála v čele nejmocnějšího zemského úřadu.

ffffffffff Je třeba uvést, že Rudolf II. byl sice katolík, ale dobře víme, že přesto holdoval a podporoval takové „vědy“, které tehdy v církevním pohledu neobstály. Četní astronomové, astrologové, alchymisté a další „koumáci“ nemohli přece bádat jenom v Praze, ale museli být stále Rudolfovi II. k dispozici, i když pobýval na venkově. Ale k věci. V říjnu 1599 přicestoval do Plzně s doprovodem také s doprovodem   pražský arcibiskup Zbyněk II. Berka z Dubé, sice oficiálně, aby tu vysvětil kapli (což mohl vykonat i zdejší farář). To byla ovšem jenom záminka. S dvorským kancléřem jednal o svém plánu uvést kapucíny, odnož řádu žebravých mnichů františkánů, do Prahy. A tak jednal, šikovně a rychle, pospíchal, patrně i proto, že císař byl mimo Prahu. A došel sluchu. Již v listopadu roku 1599 byli kapucíni v Praze a získali místo pro stavbu kláštera. Není ani třeba dlouho hádat, kde to bylo: v blízkosti pražského Hradu.

ffffffffff Ukázalo se však, že oba ctihodní pánové, dvorský kancléř a arcibiskup, císaře o tomto „kaufu“ neinformovali. Rudolf II. se po návratu do Prahy ovšem dověděl, co se stalo, a velmi rázně se dožadoval odchodu kapucínů z hlavního města. Začalo se jednat, taktizovat, tak, jak to známe i z dnešní doby. Císař byl již dost nemocen a časem se prý s kapucíny v Praze dokonce smířil. A nediv se tedy, občánku, podobným kauzám, jejímiž také dnes svědky. Osvědčeným praktikám se dá tu a tam jiný háv či tvar: cíl je stejný. Kdožví, zda pánové Cyril  Svoboda a vsetínský Jiří Čunek nebudou nakonec na univerzitě přednášet nový obor: „církevní diplomacie po česku“. Kdyby potřebovali pomoc, bude k mámí třetí do počtu: kardinál Vlk (Canis lupus L.) přece půjde do penze! A ten se ovšem v těchto záležitostech dokonale vyzná!!!

zpět