VOLNA MYSLENKA
aktuality archiv zajímavosti program

                

Smlouva ne, odluka ano

Josef Vavrda

ffffffffffKlerus římsko-katolické církve v čele s kardinálem Miloslavem Vlkem a jeho hlasné trouby neustále připomínají a naléhají, aby se co nejdříve uzavřela „mezistátní“ smlouva se „Svatou stolicí“. I laikům, kteří se nevyznají v mezinárodním a církevním právu, je ryze z čistě pozic selského rozumu jasné, že tu není něco v pořádku.


ffffffffffVatikán se sice rád proklamuje jako církevní stát. Je ale mimo diskusi, že jím není, i když se někdy uvádí v seznamech států (E. Škňouřil, Světoběžník, s. 96-97). Není ani národní a tím méně  státní organizací ve smyslu národních územně a etnicky kompaktních celků, jak se vytvořily v 19. století, často právě odbojem proti římsko-katolickému universalismu a jeho středověkým ideovým nárokům na reglementaci poměrů vlastně všude na světě.


ffffffffffVatikán má rozlohu 0,44 km, na níž podle Škňouřila žilo 402 osob, z toho 347 cizinců. Je tedy patrno, že představuje nadnárodní sdružení osob. Sdružení, které zastřešuje  mezinárodní a skrze státy prostupující správu organizace ekonomickými zájmy svázaných osob římsko-katolického vyznání.


ffffffffffPapežství  by nemělo být v moderní době subjektem mezinárodního práva. Není voleným representantem určitého národa, jako jsou presidenti, parlamenty a vlády, které podléhají alespoň jednou za čtyři roky občanské kontrole. Jestliže ale některé státní representace uzavírají se „Svatou stolicí“ mezinárodní smlouvy, porušují tím vlastně mezinárodní právo, podobně jak o to usilují organizace sudetských Němců. Měly  by být na to při bilaterálních rozhovorech upozorněny. Z logiky věci zřetelně vyplývá, že pak by měla být uzavřena  také smlouva s metropolitou moskevským jako představitelem pravoslavné větve křesťanství anebo arcibiskupem z Canterbury jako representantem anglikánské církve. Kdybychom přistoupil na tento typ „smluv“, mohla by být uzavřena „mezinárodní smlouva“ s jakýmkoliv sdružením zájmových organizací, kupříkladu s prezidentem mezinárodní organizace rybářů anebo filatelistů.


ffffffffffZ toho tedy vyplývá, že nemá smysl jednat a dohadovat se o obsahu smlouvy a o její kvalitě se „Svatou stolicí“, ale jednou provždy vyslovit jednoznačně NE takovéto smlouvě. Pokud by se tak nestalo, hrozí zde precedens, že i jiné organizace (již zmíněný landsmanšaft, řád německých rytířů a další), si budou vynucovat jednání s českým státem v podstatě o jeho ochuzení a následně i rozbití. To se stalo po státním převratu v případe Lichtenštejnska, jež si chtělo vynutit navrácení údajně jím vlastněných držav na jižní a střední Moravě.


ffffffffffJednoznačné ANO je nutno vyslovit ve prospěch odluky  římskokatolické církve od českého státu. Bylo by to v souladu s obecnými tendencemi v sekulární Evropě, ve které už byla tato odluka a rozluka uskutečněna (viz Maják  2007, č. 1). Za současného stavu jsou vlastně římskokatoličtí kněží ve skutečnosti státními zaměstnanci.. Jde tady o to, že národ obyvatelstva většinou bez vyzvání si prostřednictvím státních daní vydržuje kněžskou kamarilu, která si sama stanoví náplň své propagandistické činnosti, s cílem přesvědčit daňové plátce, že se v občanském i rodinném životě nemají řídit vlastním rozumem, vzdělaným na základě výsledků současné vědy, ale myšlenkovými schématy pasteveckého, nomádního národa z doby více než před dvěma tisíciletími. Z doby, kdy pojem přírodní zákon nebyl ještě znám a přírodní vědy jako takové neexistovaly. K závažným rozhodnutím tehdy docházelo meditacemi až halucinacemi (v církevní hantýrce zjeveními), po předchozím masivním dny i týdny trvajícím půstem.


ffffffffffNejde však jenom o mzdy, i když o ně také jde. Jde o „církevní majetek“, s nímž by  církevní hodnostáři mohli podle libosti disponovat (např. prodávat dříví z lesů, vybírat vstupně, také nájemné atp.). Z druhé strany by preláti chtěli, aby se o její památkové objekty i nadále staral stát. Takovéto nároky by mohly vznášet i ostatní církve. Mohlo by se stát, že by si nějaký chytrák založil v rozpadlých budovách bývalého státního statku v kravíně svou vlastní církev a stát by mu měl zaplatit vybudování svatostánku a současně  klášter pro řeholnice a řeholníky jeho vyznání. Nepřihlížeje k tomu, že s podobnými „nároky“ by mohla přijít i nějaká nenáboženská organizace s pochybnými cíli.
Římskokatolická církev si  z pozice svého prelátství  zdůvodňuje své nadprávní požadavky historickými zásluhami o kultivaci evropských národů a o rozvoj evropské kultury. Opírá se při tom o falešné argumenty. Římský katolicismus už v počátcích utváření prvního západoslovanského státu usiloval o to, aby ve středoevropském prostoru silný slovanský stát nevznikl. Katolický klerus Bavorska ruku v ruce s úsilím Východofranků prosazoval rozšíření svého prostoru na východ. Velká Morava Mojmírova a jeho pokračovatelů byla pod silným vojenským tlakem říše Východofranské. Nemohla se vyvinout v natolik silný stát a podlehla pak poměrně snad nájezdům Maďarů.
Šlo při tom také o záměnu pravoslavné byzantské liturgie slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje za liturgii latinskou, která postupovala z Bavorska, před arcibiskupství v Řezně a v Pasově. Svědectví o tom, jak vypadala tato první „katolizace“ Moravanů, podává skutečnost, že papežem uznaný věrozvěst a biskup panonský Metoděj byl Bavory ztýrán a pak vězněn po dva roky v jámě, která byla překryta mříží. Nemáme zpráv o tom, jak tato „katolizace“ probíhala mezi lidem. Ledacos lze vyvodit z toho, že v počátcích  co museli podrobit  kněžím, jejichž jazyku nerozuměli.


ffffffffffTato první „katolizace“ Moravy měla vážné a tragické následky kulturní. Zbytková Velká Morava a s ní i Čechy byly překryty  západním křesťanstvím, dominantním faktorem se stala římská říše národa německého a západní Slované tak byli odděleni od svého přirozeného geneticky pokrevního prostoru. Do popředí vystoupily Čechy, jejichž posláním se stalo vytvoření dalšího mocenského centra západních Slovanů.

zpět